Textová příloha
    aneb
    Zpívejte si s Orchestrem

    (Pokud některá ze slov písní po najetí myší zčervenají, klikněte na ně.
    Dostane se Vám poučení a dovysvětlení.)


    1. Ryšta

    2. My jsme sbor

    3. Tyrolák

    4. Za tou naší garáží

    5. Vandroval malíř

    6. Prase

    7. Třináct černejch loupežníků

    8. Pupence

    9. Na Žižkově

    10. Ku Praze uhání vlak

    11. Cvočkař Danda

    12. Veselka

    13. Hercegovina

    14. Klášter

    15. Z Madridu slavíci

    16. Na Pankráci




    1. Ryšta


    (skladbu "Vjezd gladiátorů" zkomponoval Julius Fučík)

    Instrumentální, možno též zpívati:
    Ryštaptararara, ryštaptáda etc.


    Vít Schuster – banjo, kecy
    Marek Vojtěch – akordeon
    Jan Brůček – bicí
    Karel Zich - kontrabas


    2. My jsme sbor


    (lidová)

    My jsme sbor, my jsme sbor,
    dobrovolnejch hasičů.

    Anča drž, Anča drž,
    Anča držko plechová.

    Matěji hej, Matěji hej,
    Matěji hejbni praporem.

    Anča prr, Anča prr,
    Anča prkno dubový.
     

    Vít Schuster – banjo
    Marek Vojtěch – akordeon
    Jan Brůček – bicí
    Karel Zich - kontrabas

    3. Tyrolák


    (lidová, dle zahraničních vzorů)

    V těch švýcarských Alpách,
    kde je krásně tak,
    žil tam se svou kozou
    mladý Tyrolák.
    Chlupatý měl lejtka,
    holá kolena,
    mléko cucal z vemena.

    Výše nad potůčkem,
    níže nad strání,
    žilo krásný děvče
    k pomilování.
    A ten Tyrolák,
    jak tu krásu zřel,
    velkou láskou zahořel.

    Tam v Tyrolích,
    tam je krásnej vzduch,
    samej kravinec,
    na něm plno much.
    Tam Tyrolák
    děvče miluje
    a přitom si jódluje.

    Ona byla krásná
    jak květ lotosu,
    nohy jak psí víno,
    nudli u nosu.
    Zubů měla dosti,
    jak not na buben,
    hlavu jako kedluben.

    Když ji Tyrolák
    učinil svou ženou,
    vedl si ji domů
    celou blaženou.
    Když uzřela koza
    krásu v závoji,
    šlak ji trefil na hnoji.

    Moje milá dělá sýry,
    a já do nich dělám díry.

    Vít Schuster – banjo, zpěv
    Marek Vojtěch – akordeon, zpěv
    Jan Brůček - bicí
    Karel Zich - kontrabas
    Dominik Tesař – zpěv
    Jan Klíma – dudy

    4. Za tou naší garáží


    (lidová)

    Za tou naší garáží
    Manča na mě doráží,
    má takový divný chutě,
    že mě to až zaráží.
    Nechci jí nic slibovat,
    každej může chybovat,
    když jsem v ráži
    za garáží
    tak si můžem libovat.

    Manča, to je hezká holka,
    na tu žádnej nestačí,
    ta tě umí rozdovádět,
    když tě k tělu přitlačí.
    Stačí s ní jen zalaškovat,
    stačí jenom chvilička,
    a hned se ti za garáží
    rozpálí jak cihlička.

    Říkal šofér, až pojede
    kolem naší garáže,
    že se na to nedá koukat,
    že si oči zaváže.
    Že už je mu z toho horko,
    že se musí rozepnout,
    že z týhletý podívaný
    moh by jednou oslepnout.

    Co se do mě tahle Manča
    za celej den nahučí,
    mě už vám ta její láska
    někdy hejbe ze žlučí.
    Když z ní zrovna jiskry lítaj,
    když je celá v kuráži,
    já mám strach, že od ní chytne
    jednou benzín v garáži.

    Na seanci spiritistů
    bylo všechno napnutý,
    médium už bylo v transu
    s ňákým duchem zapnutý.
    Najednou tam bylo cejtit
    jako dech ze záhrobí,
    když tu náhle ten duch zařval,
    až padalo nádobí.

    Vít Schuster - banjo, zpěv
    Marek Vojtěch – akordeon, zpěv
    Jan Brůček - bicí
    Karel Zich - kontrabas

     

    5. Vandroval malíř


    (lidová)

    Vandroval malíř od města k městu,
    hezounké děvče stouplo mu v cestu.
    Ó jé, ó jémine, ó jé, ó jémine,
    stouplo mu v cestu, za korunu.

    Pane malíři, pěkně vás prosím,
    vymalujte mně, co ráda nosím.

    Malíř maloval, děvče se smálo.
    Pane malíři, co by to stálo?

    Mladé panenky maluji zdarma,
    staré babičky za šesták, za dva.

    Potom vzal barvy, namočil štětec,
    vymaloval jí zelenej věnec.

    Má drahá máti, dejte se taky
    od toho malíře vymalovati.

    Já už jsem stará šedivá bába,
    já už jsem mnohokrát vymalována.

    Můj drahý tati, dejte se taky
    od toho malíře vymalovati.

    A já jsem starej šedivej dědek,
    já bych se k malíři už ani nezved.

    Má drahá máti, mám-li mu dáti
    hubičku nebo dvě, nebo s ním spáti?

    Mé drahé dítě, oklamal by tě,
    jen by si brnknul, pak by ti frnknul.
    Ó jé, ó jémine, ó jé, ó jémine,
    jen by si brnknul, za korunu.

    Vít Schuster - banjo, zpěv
    Marek Vojtěch – akordeon, zpěv
    Jan Brůček – bicí, zpěv
    Karel Zich - kontrabas
    Dominik Tesař – zpěv
    Petr Koláček – příčná flétna

     

    6. Prase


    (píseň "Naše prase" napsal Lukáš Fišer)

    Je to v národě,
    je to v rodině,
    láska k praseti,
    k masu ze svině.
    V každej denní čas,
    v každý hodině,
    prase v mase vede jedině.

    Prase to mívá
    divnou povahu,
    vočka pichlavý,
    ale malou odvahu.
    Když přijde řezník,
    křičí: Ty vrahu!
    a nerado chodí na váhu

    Někdy ti ten svět
    pěkně namele,
    nebuď naštvanej,
    no ale vzpomeň na sele.
    Žije ve chlívě
    v hnóji vesele,
    ať je středa nebo neděle.

    Vít Schuster – banjo, šalmaj, zpěv, kvik, chrocht
    Marek Vojtěch – akordeon, zpěv
    Jan Brůček - bicí
    Karel Zich - kontrabas
    Dominik Tesař – zpěv

     

    7. Třináct černejch loupežníků


    (lidová)

    Třináct černejch loupežníků
    zavraždilo kupce,
    vrazilo mu nůž do krku
    jako ňákej čubce.

    Plíce už mu z krku lezou,
    játra už se kazí,
    cha cha cha cha, cha cha cha cha,
    chechtají se vrazi.

    Dvanáct černejch loupežníků
    sedí v kriminále,
    ten třináctej, cha cha cha cha,
    vraždí lidi dále.

    Vít Schuster - banjo, šalmaj, zpěv
    Marek Vojtěch – akordeon, harmonium, zpěv
    Jan Brůček - bicí
    Karel Zich - kontrabas
    Dominik Tesař – zpěv

     

    8. Pupence


    (lidová, znělku Maxipsa Fíka zkomponoval Petr Skoumal)

    Nalejvaj se pupence,
    nalejvaj se mraky,
    a já nejsem pupenec,
    natož mrak,
    naleju se taky.

    Namažou se mašiny,
    namažou se vlaky,
    a já nejsem mašina,
    natož vlak,
    namažu se taky.

    Stará bába Blažková
    rouhala se Bohu,
    Bůh ji za to potrestal,
    potvoru,
    zlámala si nohu.

    Koulelo se, koulelo
    suchý jabko z vršku,
    narazilo na patník,
    pitomec,
    rozbilo si držku.

    Vít Schuster - banjo, zpěv
    Marek Vojtěch – akordeon, zpěv
    Jan Brůček - bicí
    Karel Zich - kontrabas


    9. Na Žížkově


    (lidová)

    Na Žižkově v čísle sto dvě
    spálila kočička husu v troubě.

    Přitisknout víc, přimáčknout víc,
    tak jak to dělají z Holešovic.

    Ten náš děda, neposeda,
    porád nám utíká od oběda.

    Ten náš řezník a řeznice
    zalezli si spolu do lednice.

    Na Žižkově při muzice
    šlapali si lidi na střevíce.

    Na Žižkově v jednom hrobě
    ležely mrtvoly břichem k sobě.

    Vít Schuster - banjo, zpěv, kecy
    Marek Vojtěch – akordeon, zpěv
    Jan Brůček - bicí
    Karel Zich - kontrabas
    Helena Koláčková - housle

     

    10. Ku Praze uhání vlak


    (lidová)

    Ku Praze uhání vlak,
    v něm hezká dívenka tak.
    Jede do města, aby si užila,
    co na venkově, chudák, ztratila.

    U nádraží hlavního
    zavolala si na kočího.
    Hej, pane kočí, vy tam,
    odvezte mě, však vy víte kam.

    Pepíčku těš se!
    Mařenko načpak?
    Až půjdem z hospody
    budem se mačkat.
    Pepíčku těš se!
    Mařenko načpak?
    Až půjdem z hospody
    budem se mít.

    Odvezte mě do grandhotelu,
    tam kde holky šmrdlaj citeru.
    Za kačku je piva sklenice,
    šenkujou tam čupr číšnice.

    Vít Schuster - banjo, zpěv
    Marek Vojtěch – akordeon, zpěv
    Jan Brůček - bicí
    Karel Zich - kontrabas

     

    11. Cvočkař Danda


    (lidová)

    Pustou noční tmou šly dvě hyeny,
    vylezly na zeď, stáhly haleny,
    zavřely oči, neb jim svítily,
    aby Dandu zabily.
    Cvočkařem byl Danda,
    bejvala s ním sranda,
    když v hospodě seděl
    žádnej nic nevěděl,
    že on týhle noci
    do zlý přijde moci
    Cimra a Jurenskýho.

    Bylo k půlnoci, Danda domů jde,
    a jak tam přijde mezi ty dvě zdě,
    tu naň Jurenský ze tmy vyskočí
    a praští ho do očí.
    Byl to mord moc hrozný,
    bodali ho nožmi,
    měli nože dlouhý
    a křičeli: Pojdi!
    Bodali ho porád
    do prsou i do zad,
    až mu natrhli plíce.

    Danda pobitej padá do bláta,
    z tváře mu visí masa záplata.
    Marně měsíček ze tmy vyhlíží,
    žádnej už ho nezklíží.
    Ty hyeny podlý
    mu pak všecko zbodly,
    i ty zlatý zuby
    vyrvaly mu z huby.
    Stáhly z něho boty,
    sako i kalhoty,
    všecko daly do frcu.

    Přišli četníci na místo činu,
    aby změřili krve kalužinu,
    aby chytili ty dva raubíře,
    co zabili cvočíře.
    Vyteklo mu krve,
    povídali prve,
    čtyři hrnce nový,
    osmižejdlíkový.
    A přec lotři oba
    budou vraždit znova,
    vždyť jsou přeci z Hluboše.

    K ránu cvočkaře Dandu sebrali,
    dolů do města k špitálu jeli.
    Sešívat ho tam bude doktor dnes,
    zkusí chudák jako pes.
    Ten nebožák leží
    nedaleko dveří,
    má na sobě deku
    a nemůže z fleku.
    Nesmí už pít pivo,
    je mu při tom blivo,
    čeká na svou hodinku.

    A už je s Dandou na věky amen,
    stará Dandová sedí u kamen.
    Vzlyká potichu, slzy jí kanou,
    zda ty lumpy dostanou.
    Leč pes policejní,
    nad kterýho nejní,
    nechyt stopu vraha,
    ten se směje: Ha ha!
    A už funus bude,
    mnoho lidí pude
    na tu cestu poslední.

    Z toho mládenci jasně vidíte,
    že tuze chlastat raděj nesmíte.
    Kdyby Danda byl tolik nechlastil,
    hyeny by obelstil.
    Je-li možnost kdesi,
    děvče namluvte si,
    a při víně, zpěvu,
    milujte svou děvu.
    Pijte však jen s mírou,
    ona bude s vírou
    čekat na vaše činy.

    Šalalala, šalalalala, šalalalala, uá!

    Vít Schuster - banjo, gumový krokodýl, zpěv
    Marek Vojtěch – akordeon, psací stroj, zpěv
    Jan Brůček – bicí, roh, pískací palička, židle
    Karel Zich - kontrabas
    Dominik Tesař – zpěv

     

    12. Veselka


    (lidová, dle K. J. Erbena z Chrudimska)

    Na naší veselce
    psi se porvali,
    že jsou po maličku
    kostí dostali.
    Páni muzikanti
    pěkný peníze:
    všickni dohromady
    čtyry halíře!

    Vít Schuster - banjo, zpěv, haf
    Marek Vojtěch – akordeon, zpěv, haf
    Jan Brůček - bicí
    Karel Zich - kontrabas
    Petr Koláček - klarinetino

     

    13. Hercegovina


    (lidová)

    Šel jsem šumným hájem,
    krásnou krajinou,
    potkal jsem tam myslivečka,
    jak šel s mou milou.

    Holka už je amen,
    konec lásky mý,
    já teď musím narukovat
    k infantérii.

    Infantéria,
    to je láska má,
    ta musela bojovati
    za císaře pána.

    Za císaře pána
    a jeho rodinu
    museli jsme vybojovat
    Hercegovinu.

    Hercegovina
    je lautr rovina,
    tu musela vybojovat
    infantéria.

    Dole po stráni
    šnelcug uhání
    a pod strání jsou schováni
    mohamedáni.

    Mohamedáni,
    to jsou pohani,
    kalhoty maj roztrhaný,
    smrkaj do dlaní.

    A tyhle Turkyně,
    to jsou vám svině,
    císař pán je nerad vidí
    ve svý krajině.

    Za císaře pána
    a jeho rodinu
    museli jsme vybojovat
    Hercegovinu.

    Vít Schuster - banjo, zpěv
    Marek Vojtěch – akordeon, zpěv
    Jan Brůček – bicí, zpěv, ach jó!
    Karel Zich - kontrabas
    Dominik Tesař – sbor
    David Bárta - sbor
    Václav Drs - sbor
    František Dvořák - sbor
    Radim Novotný - sbor
    Stanislav Vondra - sbor

     

    14. Klášter


    (lidová)

    Na hoře klášter si postavíme,
    oracionibus,
    jeptišky do něho nasadíme,
    oracionibus.

    S tím velkým bimbam,
    bimbam, gloria,
    oracionibus.

    Která chce jeptiškou v klášteře být,
    ta musí klauzuru velikou mít.

    Kdo chce v tom klášteře opatem být,
    ten musí k modlitbám cingulum mít.

    Už jsme si ten klášter postavili,
    jeptišky do něho nasadili.

    Umřela jeptiška v černým čepci,
    táhnou ji do pekla čtyři ševci.

    Umřela jeptiška, už ji vezou,
    už na ni flanďáci nepolezou.

    Umřela jeptiška v kokrheli,
    šoupli ji do hrobu a zapěli.

    Vít Schuster - banjo, zpěv
    Marek Vojtěch – akordeon, harmonium, zpěv
    Jan Brůček - bicí
    Karel Zich - kontrabas
    Dominik Tesař – zpěv

     

    15. Z Madridu slavíci


    (píseň "Slavíci z Madridu" napsal Hugues Aufray, českým textem ji vybavil Ivo Fischer)

    Modrý a zlatý je nebe,
    sluneční záře je bílá,
    sváteční šaty a horko,
    zpocený tváře a vřava.
    Co se bude dít, už vím,
    v ohradě vzpíná se býk už,
    může jít ten, kdo chce,
    sklenici vína si dám já.
    Carárá.

    Veliká je žízeň,
    utíká mi život,
    nechte snít příjemně mě,
    pod fíky ve stínu
    slavíky poslouchat,
    pít si s nima a zpívat.
    Carárá.

    Krásný a cudný jsou ženy,
    zhlídla se ve mě mnohá,
    studny jako dvě oči,
    křídla jak havraní vlasy.
    Pád, co znamená dobře vím,
    dívčího klína do nástrah,
    pletky rád někdo má,
    sklenici vína si dám já.
    Carárá.

    Modrý a zlatý je nebe,
    krásný a cudný jsou ženy,
    sváteční šaty, mantily,
    studny jako dvě oči.
    Stranou od lidí jsem zmoudřel,
    zahrada stinná – jak ta jsem,
    ať závidí mi kdo chce,
    sklenici vína si dám já.
    Carárá.

    Vít Schuster - banjo, zpěv
    Marek Vojtěch – akordeon, zpěv
    Jan Brůček - bicí
    Karel Zich - kontrabas


    16. Na Pankráci


    (lidová)

    Instrumentální, možno zpívati:

    Na Pankráci, na malým vršíčku
    stojí pěkný stromořadí,
    měl jsem holku namluvenou,
    ale jinej mi za ní chodí.

    Zdálo se mně, zdálo se mně v noci,
    že jsem si svou Andulku bral,
    votočím se, vobrátím se,
    ale jak mě ten sen voklamal.

    Vy mládenci, kteří jste jako já,
    nemilujte dovopravdy,
    pomilujte, pošpásujte,
    ale lásku jim neslibujte.

    Na kopečku, na vršku zeleným
    malý domek ten tam stojí,
    v něm přebejvá má Andulka,
    ale jinej tam za ní chodí.